Zápotocký Antonín

Antonín Zápotocký se narodil 19. prosince roku 1884 ve středočeských Zákolanech jako syn L. Zápotockého-Budečského. Jeho otec byl známý jako spoluzakladatel sociálnědemokratické strany. Na přelomu století se vyučil Zápotocký kameníkem a mimo jiné pracoval při dostavbě pražského chrámu sv. Víta.

Až do roku 1914 působil Zápotocký jako funkcionář sociální demokracie na Kladensku a redaktor jejího stranického tisku.

Za první světové války je Antonín Zápotocký vojákem rakousko-uherské armády, v jejíchž řadách bojuje v Haliči, Srbsku a na italské frontě. Po válce se Zápotocký v nově vzniklém Československu angažuje v sociálně demokratické straně a stal se jedním ze zakladatelů levicové (bolševické) frakce v sociální demokracii a organizátorem dělnických rad.

V prosinci 1920 byl Zápotocký jedním z hlavních organizátorů generální stávky na Kladensku (tzv. "kladenská stávka"), která se stala v podstatě prvním, a nezdařeným, pokusem o komunistický (bolševický) převrat v českých zemích - za svůj podíl na stávce je pak Zápotocký devět měsíců vězněn, propuštěn je až po amnestii prezidenta T.G.Masaryka

Po propuštění z vězení Zápotocký vstoupil do KSČ a v letech 1922-25 byl dokonce Antonín Zápotocký generálním tajemníkem komunistické strany a patřil k Šmeralově frakci. Ve vedení KSČ se udržel i po V. sjezdu v únoru 1929 i přesto že jeho odvolání požadovali Gottwaldovi stoupenci. Gottwald na tomto sjezdu zvolen generálním tajemníkem strany.

Ve 30 letech je Zápotocký představitelem komunistických Rudých odborů a organizátorem mostecké stávky v roce 1932 (která byla největším stávkovým bojem na evropském kontinentu v letech světové hospodářské krize).

Po okupaci Československa se Zápotocký pokusil emigrovat, ale byl v dubnu 1939 zatčen při pokusu o ilegální přechod hranic do Polska a až do února 1940 vězněn na Pankráci. Odtud je převezen a až do konce války vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg.

Po návratu z koncentračního tábora se Zápotocký stává v roce 1945 předsedou Ústřední rady odborů, členem předsednictva ÚV KSČ a poslancem Národního shromáždění.

Po převratu v roce 1948 se stal Zápotocký od června 1948 předsedou československé vlády. Na komunistickém převratu se podílel Zápotocký zejména proslulým sjezdem představitelů závodních rad. Jako vedoucí funkcionář nejsilnější politické strany v zemi i z titulu státních funkcí nese spolu s K.Gottwaldem, R.Slánským, A.Čepičkou, J.Dolanským, V.Širokým a dalšími plnou odpovědnost za nastolení a provádění organizovaného násilí v Československu. Spolurozhodoval o zatčeních, internacích, podílel se na přípravě politických procesů a zavádění všech forem poúnorového teroru.

Po smrti Klementa Gottwalda se stal Antonín Zápotocký prezidentem Československa, zvolen je 21.března roku 1953 a prezidentem je pak až do své smrti. V této funkci často pronášel projevy nesouhlasu s nespravedlnostmi, které se děly (např. při otevírání Klíčavské přehrady promluvil proti násilné kolektivizaci venkova). Jeho slova ale zůstala planými sliby, které nikdy nerealizoval.

Zápotocký byl označován jako "táta dělníků" jako člověk z lidu. Naproti tomu, ale při nepokojích při měnové reformě v roce 1953 neváhal silou Lidových milic zasáhnout proti dělníkům plzeňské Škody.

Antonín Zápotocký zemřel 13. listopadu 1957 v Praze na infarkt (třetí v pořadí) - na jeho místo nastoupil Antonín Novotný.