Krásnohorská Eliška

Smetanova libretistka, překladatelka světové poezie, zastánkyně ženského hnutí.

Eliška Krásnohorská (1847-1926), vlastním jménem Alžběta Pechová, se narodila 18.11.1847 v Praze. Nedlouho po jejím narozením její otec zemřel a jejich rodina se ocitla ve svízelné situaci. V rodině Pechů se i přesto žilo bohatým kulturním životem, jehož ráz určovali dva nejstarší bratři. Nevyléčitelná nemoc kloubů, která ji postihla v 16-ti letech, ji znemožnila věnovat se hudbě. Její zájem o literaturu tak velmi zesílil. Eliška Krásnohorská se věnovala i ženskému hnutí, pro něž ji získala Karolína Světlá. Zejména pracovala v redakci Ženských listů a v Ženevském výrobním spolku. Zasloužila se o to, že v roce 1890 bylo v Praze založeno první české dívčí gymnázium Minerva a že ženám bylo dovoleno studovat na vysokých školách. Zemřela v Praze 26.11.1926.

Dílo:

Z máje žití (1871) - první sbírka obsahující lyriku životního optimismu, která se nese ve znamení Hálkovy písňové tvorby

Ze Šumavy (1873) – je považována za umělecky nejpřesvědčivější sbírku s proslulou básní „Chodská“

K slovanskému jihu (1880) – autorka se nechala inspirovat obrozeneckými boji jižních Slovanů

Vlny v proudu (1885)

Letorosty (1887)

Šumavský Robinson (1887)

Bajky velkých ( 1889) – satiricky se obrací proti dobovým společenským zlozvykům

Na živé struně (1895)

Zvěsti a báje (1916)

Eliška Krásnohorská je autorkou operních libret Blaník (Z. Fibich) a Smetanových oper Hubička, Tajemství, Čertova stěna, Viola (skladatel už nedokončil).

Dále Krásnohorská působila jako překladatelka, překládala Puškina (drama Boris Godunov), A. Mickiewicze (Pan Tadeáš), Barona (Child Heroldova pouť)
Těmito pracemi se Krásnohorská řadí mezi přední překladatele své doby, vedle Vrchlického a Sládka.

Z celého jejího prozaického díla si uchovalo dodnes největší hodnotu několik svazků vzpomínek a pamětí:
Z mého mládí, Co přinesla léta – zde píše o svých přátelích a známých z uměleckého světa, uchovala tu cenné svědectví o kulturních poměrech své doby.