Čelakovský František Ladislav

František Ladislav Čelakovský se narodil 7.3.1799 ve Strakonicích v rodině tesaře. Studoval na Gymnáziu v Českých Budějovicích a v Písku. Roku 1817 začal studovat filozofii v Praze, rok na to v Českých Budějovicích odkud byl za četbu Husovy Postily vyloučen ze školy. Ve studiích pokračoval v rakouském Linci a v Praze. Více než povinných předmětům se věnoval literatuře a studiu jazyka. Roku 1822 závěrečné univerzitní zkoušky nedokončil. Do roku 1829 byl soukromým vychovatelem, dále přeložil spis A. Augustina O městě božím. Stal se jazykovým redaktorem Časopisu pro katolické duchovenstvo, od roku 1834 působil v Pražských novinách a jejich příloze Česká včela (dříve Rozličnosti). Česká včela se pod jeho vedením stala velmi významnou, byly zde tištěny překlady z anglického a francouzského tisku, přinášela informace o současné české literatuře a kultuře. Od roku 1835 Čelakovský suploval na univerzitě českou řeč a literaturu. Po stížnosti ruského vyslance ve Vídni na Pražské noviny, kde Čelakovský kriticky komentoval povýšený projev cara Nikolaje I. k zástupcům porobených Poláků, byl F.L.Čelakovský zbaven funkce profesora na univerzitě a redaktora v novinách. V té době už Čelakovský patřil k největším znalcům slovanských řečí, literatur a folklóru. R. 1842 se stal profesorem slavistiky na polské univerzitě ve Vratislavi, od roku 1849 v Praze. V Praze také zemřel, 5.8.1852.

Ve 20. letech vznikly jeho hlavní umělecké překlady, např. Listové z dávnověkosti (1823) od J.G.Herdera, drama Márinka (1827) od J.W.Goetha a básnická povídka Panna jezerní (1828) od W.Scotta.
Roku 1831 vznikla úvaha o možnostech české poezie, rozsáhlý rozbor Kollárovy sbírky z roku 1824 Slovo o Slávy dceři p. Jana Kollára.

F.L.Čelakovský se zajímal o lidovou slovesnost, o folklór. Již od studentských let sbíral lidové písně a popěvky. Vydal třísvazkové Slovanské národní písně (1822-1827). Několik let Čelakovský připravoval Mudrosloví národu slovanského ve příslovích (1852). Tento soubor obsahuje 15 000 záznamů. Mudrosloví podtrhuje ideovou a morální závažnost slovanské tradice.

Roku 1822 vydal svou první sbírku Smíšené básně. Roku 1837 připravil k tisku soubor 50 epigramů Padesátka z mé tobolky, kde satiricky komentoval soudové literární a společenské poměry. Podobně jako v Patrných dopisech nepatrných osob (1830). Další jeho sbírkou byla Růže stolistá z roku 1840.

Vývojově nejplodnější součástí díla F. L.Čelakovského zůstaly jeho básnické ohlasy ruských a českých lidových písní:
Ohlas písní ruských (1829) – dílo vzniklo neobyčejně rychle, asi během dvou měsíců, pod bezprostředním dojmem ruského vítězství nad Turky, které vzbudilo víru v osvobození slovanských národů
Ohlas písní českých (1839)
Název „ohlas“ vyjadřuje, že básně byly vytvořeny v duchu lidové ruské a české poezie. Jeho přáním bylo vytvořit ohlasy lidové poezie všech slovanských jazyků, ale vlivem okolností se soustředil pouze na lidové poezie české a ruské. V Rusku viděl Čelakovský posilu vlastního nesvobodného národa. Věřil mu zvláště od doby,kdy ruský lid porazil napoleonské vojsko. Naděje v Rusko se ještě zvýšila, když ruská vojska zvítězila ve válce proti Turkům (1827-1829).